Azorské ostrovy leží uprostřed Atlantického oceánu a skládají se celkem z 9 ostrovů. Během září jsme navštívili ostrov São Miguel, který je z těchto ostrovů největší a nachází se zde také hlavní město Ponta Delgada. Možná jste o Azorech už slyšeli a možná jste dokonce slyšeli, že se jedná o malou Havaj Evropy a já vám to můžu jedině potvrdit.
Jak se dostat na Azory
Dnes už člověk dokáže z Prahy najít přímé letenky na Azorské ostrovy. V září 2023 tomu tak ale nebylo, a tak jsem hledala přestupy tak, aby to dávalo smysl. Nechtěla jsem riskovat hodinový přestup a pak řešit náhradní let. Také jsem nechtěla na letišti trávit moc času, a tak jsem nakonec Azory plánovala tak, že nejdříve se podíváme do Lisabonu a cestou z Azor to vezmeme přes mé milované Porto. A víte co? Nemohla jsem to vymyslet lépe! Ano, klidně se za to pochválím O:-)
Z Lisabonu jsme do Ponta Delgada letěli s Ryanair. Odlet byl z Terminulu 2, kam jezdí pravidelně autobus. Jen úplně nedokážu říct, jaké pravidlo v tom bylo – myslím si, že jakmile se autobus naplní (což v našem případě bylo během pár minut), tak odjede a nejezdí v přesných časových intervalech. Autobusem jsme na Terminálu 2 byli do 10 minut.
Cesta letadlem trvala cca 2,5 hodiny a oproti Lisabonu zde byl hodinový rozdíl v čase. V Lisabonu je totiž o jednu hodinu více než v Ponta Delgada (což je oproti Praze rozdíl už o 2 hodiny).
Ubytování na Azorech
Letiště v Pontě je malinké, orientace rychlá a vlastně i celý ostrov není úplně velký. Ubytováni jsme byli v Hotelu Ponta Delgada, kam jsme se taxíkem z letiště dostali za 10 Euro, ale asi by ani nebyl problém sem dojít pěšky. Protože jsou hotelové snídaně ty nejlepší, tak i zde se jednalo o ubytování včetně snídaně.
Hotel jsem vybírala tak, abychom v případě nepříznivého počasí, měli co dělat i přímo na ubytování. Takže bylo super, že v hotelu byl i bazén. Ovšem ještě lepší bylo, že počasí nám vyšlo na jedničku, a tak jsme se k bazénu ani jednou nedostali – nebyl na to zkrátka čas, protože jsme mohli trávit čas krásně venku a poznávat krásy ostrova.
Azory a půjčení auta
Dle informací, které jsem vyčetla na internetu, není problém se dopravovat po ostrově, který má rozlohu 793 km², délku přibližně 90 km a šířku 8 až 15 km, hromadnou dopravou – autobusy by zde měly jezdit celkem bez problémů. Ovšem mě jako mnohem lepší řešení přijde půjčení auta.
Půjčení auta má bezesporu spoustu výhod. Člověk se může snadno dostat kdykoliv a kamkoliv chce a strávit tam tolik času, kolik chce a nemusí se ohlížet na jízdní řády.
Auto jsme si půjčili u Let’s Rent a Car, i když v té době ještě neměli téměř žádné recenze. Nějak jsem měla lepší pocit z toho si půjčit auto u někoho, kdo má sice málo recenzí, ale za to kladné, než u někoho, kdo jich má hodně, ale mezi nimi je i spousta negativních.
Vše řešila přes Whatsapp na telefonním čísle (+351) 938 607 200, a tak ta cena byla ve finále o trošku lepší, než kdybychom měli auto půjčené přes web. Auto jsme si půjčovali v centru Ponta Delgada a upřímně? Bylo trochu divné čekat na ulici a nevidět žádnou kancelář. Ovšem rovnou říkám, že vše proběhlo v pořádku.
K autu jsme si zaplatili i kompletní pojištění, bez toho bych se bála. Člověk nikdy neví, co se může stát. Poprvé jsem se setkala s tím, že abychom s manželem mohli auto oba řídit, museli jsme si připlatit i za druhého řidiče – ovšem u auta nám paní řekla, že nám dává slevu a stačí, když zaplatíme pouze za jednoho řidiče. Tak to beru jen jako takový malý marketingový trik.
Auto na Azorech jsme dostali k dispozici s plnou nádrží a s pokynem, že takhle ho máme i vrátit. Za celou dobu jsme tankovali jen jednou a úplně to stačilo. Ostrov není úplně velký, tak toho člověk zas tak moc neprojezdí, navíc jsme na ostrově strávili jen pár dnů. Půjčenou jsme měli stříbrnou Fábii, která byla naprosto vyhovující. Od půjčení auta na Mallorce už vím, že není třeba brát vždy větší auto a jen je potřeba si ohlídat, aby člověk nedostal auto s tím nejslabším motorem, které by kopce nemuselo úplně zvládat.
Co vidět na Azorech
Rovnou říkám, že na Azorech nemá cenu plánovat a dělat si seznam věcí, které chce člověk vidět. Podle mě je totiž ideálním řešením půjčit si auto a prostě jet. São Miguel není žádným velkým ostrovem a přesto nabízí tolik krásných míst k vidění. Stačí jen jet a všude u silnic jsou cedule s odbočkami k hezkým místům a k nádherným vyhlídkám, u kterých se dá rovnou zaparkovat, nebo pak stačí ujít jen kousek pěšky.
Podle mě je totiž São Miguel ostrov pro lenochy. Autem se dá zajet snad ke každé fajn vyhlídce, člověk zde pro ty nejlepší vyhlídky nemusí jít X kilometrů do kopce apod.
Co všechno jsme viděli na Azorech, jsem už sdílela i na svém instagramu ve výběru Portugalsko, přesto by byla asi škoda nezavzpomínat i tady, na jaká krásná místa jsme narazili – někdy úplnou náhodou, někdy s menším plánem.
Nejdříve jsme se jeli podívat na Ponta da Ferraria, kde nahoře byla krásná vyhlídka na oceán a nedaleký maják. Z horního parkoviště se dá pomalu po poměrně úzké cestě plné zatáček dojet až ke spodnímu parkovišti, které se nachází přímo u oceánu, na útesech u malé restaurace. Je zde několik krásných výhledů a je možné se zde dokonce i koupat. Ovšem je potřeba dávat velký pozor, útesy a velké vlny nejsou pro každého.
Pak jsme úplnou náhodou jeli okolo Ruínas do Monte Palace Hotel – což je hotel, který kdysi byl plný luxu a teď se jedná o chátrající místo. Tato stavba je přezdívaná jako Azorský Titanic. Proč? Protože ze začátku od hotelu bylo velké očekávání v podobě luxusu a zajímavé klientely a jak to dopadlo? To už můžete na fotkách vidět sami. Moc hezký a rozsáhlý článek o tomto hotelu můžete najít tady. My měli dokonce velké štěstí na počasí, a tak jsme si od hotelu mohli vychutnat i krásnou vyhlídku na Sete Cidades.
Na Azorech jsme také navštívili oblíbenou pláž ke koupání, kterou je Praia das Milicias. Tato pláž je pokrytá tmavým, vulkanickým pískem, a tak hned na první pohled je zkrátka jiná, než na jaké jsem dosud byla zvyklá. Hned u pláže je parkoviště, které je zdarma a bez problému jsme zde zaparkovali. Kousek od pláže je několik restaurací a stánků se suvenýry. Pláž je také oblíbená pro velké vlny (hádám, že ty jsou snad na všech plážích na Azorech), a tak je možné si zde zaplatit kurz surfování. Voda se mi ze začátku zdála studenější, přeci jen jsme zde byli v září, ale po chvilce jsem si zvykla a teplota oceánu byla ke koupání vyhovující. Ovšem na plavání to pro mě úplně nebylo, vlny zde jsou opravdu velké a tak jsem byla ráda, když se mi nakonec z vody podařilo vylézt.
Jedno dopoledne jsme využili k návštěvě Parque Natural da Ribeira dos Caldeirões a přesně zde jsem pochopila, proč se Azorám přezdívá Evropská Havaj. Jedná se o přírodní rezervaci, kde se ukrývá několik vodopádů, nádherné rostliny, obchůdek se suvenýry a rozhodně toto místo stojí za návštěvu. Parkoviště zde bylo poměrně plné, ale i tak se nám ještě povedlo bez problémů zaparkovat. Přírodní rezervace je volně přístupná a dokonce není nutné platit jakékoliv vstupné.
Naopak u Fumarolas Lagoa das Furnas jsme platili vstupné. Nachází se zde jezero, které má hodně zelenou barvu vody a jedná se tedy v rámci jezer na São Miguel o něco unikátního. U jezera je restaurace i možnost koupit si nějaký ten suvenýr. Nacházejí se zde sirné prameny, což je něco, co člověk hodně rychle ucítí. Celé jezero jde obejít za cca hodinku a půl, ale skoro půlka trasy vedle po cestičce hned vedle hlavní silnice.
Kam na delfíny a velryby? Na Azory!
Azorské ostrovy jsou také velmi oblíbené pro možnost spatřit delfíny a velryby. Ani my jsme si nenechali tuto možnost utéct. Přímo v Ponte Delgadě jsou dvě hlavní společnosti, které nabízejí výlety lodí slibující spatření delfínů a velryb.
Jedna z nich je společnost Futurismo, která nabízí více různých aktivit na ostrově, druhou možností je více rodinná firma Mobydick-Tours, kterou jsem nakonec vybrala pro náš výlet já. Důležité hned na začátek je říct, že plavba trvá cca 4 hodiny a opravdu není vhodná pro každého.
Tato společnost zaručuje, že uvidíte alespoň něco – ať už delfíny, nebo velryby a v ideálním případě oboje. Pokud neuvidíte nic, garantují vrácení peněz.
Naše plavba začala v 9:00 hod. a já už v 9:05 věděla, že to nebyl nejlepší nápad. Seděli jsme na přídi lodi, počasí nám vyšlo parádně a bez slunečních brýlí a opalovacího krému by to úplně nešlo, ale zároveň se hodila i nepromokavá bunda kvůli velkým vlnám, které občas skončily na palubě. Přesto jsem furt přemýšlela nad tím, proč jsem tenhle výlet vymyslela.
V 9:10 jsem tušila, že na loď ani vlny si nejspíš nezvyknu. Loď nebyla úplně velká, za to vlny byly velké až moc. První hodinu jsem seděla na lavičce jak přikovaná (musela jsem se ovšem pevně držet), na lodi byla voda, a tak to pěkně klouzalo a vlny byly snad čím dál větší. Když jsme po cca hodině uviděli první delfíny, tak jsem byla nadšená. Znamenalo to totiž, že se plavba snad neprotáhne – dle recenzí byl někdo na lodi i 6 hodin, než se jim povedlo něco spatřit.
Po hodině a půl jsem si vzpomněla, že mám u sebe Kinderil, který jsem si hned vzala a protože mi je po práškách vždy těžko od žaludku, následujících pár minut jsem celkem trpěla. Pak jsem se opatrně přesunula dovnitř lodi, kde bylo odpadlíků více. Prášek začal působit, já asi na hodinku usnula, a když jsem se vzbudila, bylo mi dobře.
Sice jsem nějaké další delfíny prospala a velryby jsme neviděli vůbec, ale já byla opravdu ráda, že jsem si konečně užívala velké vlny na otevřeném oceánu a byla jsem také ráda, že se loď už pomalu vracela ke břehu. Posádka lodi byla zvyklá, že turistům vlny nedělají vždy dobře. Takže rozdávání pytlíků, nebo vytírání podlahy, pro ně byla nejspíš dennodenní záležitost. Ke konci plavby byly odpadlí i lidé, kteří se ze začátku zdáli naprosto spokojení. Čtyři hodiny na otevřeném oceánu jsou opravdu hodně a bylo mi líto těch, kterým celou dobu bylo špatně. Já si nakonec konec plavby užila, a i když nemám ani jednu fotku delfína, vůbec mi to nevadí. Zážitek to byl, i když nakonec přeci jen jiný, než jsem očekávala.
Na ostrově São Miguel jsme strávili pár dnů, které jsme si moc užili. A i když počasí zde může být všelijaké, nám vyšlo na jedničku a sbalené pláštěnky jsme ani nepotřebovali. No a protože jak už z mých článků víte, neletěli jsme přímo Ponta Delgada – Praha, tak nás cestou domu čekala ještě zastávka v mém milovaném Portu.