Lisabon je největším a také hlavním městem Portugalska. Jedná se o město, které je legendární především pro své žluté tramvaje, nádherné vyhlídky a moc dobré víno a jídlo. Slavné je město i pro svůj visutý most, který je velmi podobný tomu, který je v San Franciscu.
Letenky a cesta z letiště
Letenky do Lisabonu se často objevují v akci, a tak se sem člověk může snadno podívat za pár stovek. Já jsem si úplně nemohla hrát s termínem, a tak nás jedna letenka vyšla na cca 1.500 Kč a rovnou říkám, že se nejednalo o zpáteční letenku, protože Lisabon pro nás vlastně nebyla cílová destinace, ale jen taková přestupní stanice. Letenky jsem kupovala u Easy Jet, stejně jako jsem například kupovala letenky na moje Camino.
Cesta letadlem z Prahy trvá cca 3,5 hodiny, ale díky posunutí o jednu hodinu se nakonec ten let nezdá být tak dlouhý. V Praze je totiž o 1 hodinu více než v Lisabonu.
Letiště v Lisabonu je krásně přehledné a člověk tak snadno dojde až k automatům, kde si může koupit lístek na metro. Při první jízdě je nutné si také zakoupit kartičku za 0,5 Eura, která se pak už jen dobíjí. Jedna jízda metrem stojí 1,5 Eura a oproti Portu je pro mě nákup jízdenek v Lisabonu mnohem jednodušší a zabere opravdu jen pár vteřin.
Ubytování v Lisabonu
Sice mám ráda, když je cestování levné a baví mě hledat levnější možnosti ubytování, ale manžel je o něco náročnější, a tak jsme tentokrát zvolili dražší ubytování, abychom byli především dobře odpočatý na cestu, která nás teprve čekala. Na bookingu jsem proto rezervovala pobyt pro 2 lidi na 1 noc v hotelu Principe Avila, kde jsme zaplatili sice 4.000,- Kč, ale ubytování bylo opravdu nádherné, pohodlné a v ceně byla i snídaně.
Další výhodou tohoto ubytování je, že se nachází jen kousek od stanice metra Saldanha, a tak jsme se sem snadno dostali přímou linkou z letiště za cca 20 minut.
Pokud chce člověk návštěvu Lisabonu pojmout nízkonákladově, vůbec bych se zde nebála ani spaní v hostelech. Lisabon je jedním z výchozích bodů pro Camino, a tak i v soukromém hostelu, kterých je v Lisabonu spousta, se zde člověk může ubytovat, aniž by tuto cestu vůbec šel, ale dá mu to jednak možnost ušetřit peníze a jednak bude mít možnost se seznámit určitě s nějakým tím poutníkem. Jedna noc pak člověka může vyjít na pouhých 300,- Kč.
Co vidět v Lisabonu
Naše první kroky vedly na Praça do Comércio, jedná se o největší lisabonské náměstí, které se nachází u řeky Tejo. Uprostřed náměstí je socha krále Josefa I a všude okolo náměstí jsou krásné restaurace a kavárničky, kam jsme si rovnou sedli na pivko a Aperol Spritz. I když už byl večer a září, tak počasí nám vyšlo na jedničku a posedět přímo u náměstí bylo moc fajn.
Protože se náměstí nachází přímo u řeky, tak stačí popojít jen malý kousek a člověk si připadá jak na pražské Náplavce. Jen tady má v pozadí krásný most Ponte 25 de Abril, jehož délka je 2 277 metrů a patří do první padesátky nejdelších visutých mostů světa. Takže je to vlastně taková hezčí a zajímavější Náplavka.
Pak už jen stačí jít směrem k mostu a člověk si užije moc fajn procházku a navíc se rychle dostane k poněkud lehce “zchátralým domečkům”, kde se ukrývají různé místní hospůdky a má to i zde své kouzelo.
Druhý den ráno už nám počasí moc nepřálo a pršelo. To ovšem není nic, co by mi bránilo v poznávání Lisabonu, a tak jsem metrem kousek popojela, abych se prošla ke katedrále Sé de Lisboa, u které jsem hned potkala poutníka, který si šel svoje Camino. A ano, poutníky člověk snadno pozná.
Od katedrály jsem se vydala ke slavnému Výtahu Santa Justa a odtud už jen úplně bez plánu jsem si prošla lisabonské uličky, které mě zrovna zaujaly, nakoupila jsem magnetky a jen se dívala kolem sebe. Procházka to byla fajn, jen Lisabon je plný kopců, schodů a zrovna v dešti to nebylo úplně ideální – úzké chodníčky v dešti pěkně kloužou.
Lisabon toho samozřejmě nabízí ještě o něco více a mít víc času, asi by mé další kroky vedly k soše Krista v Almandě. Tato socha stojí na vysokém útesu nad řekou a jde krásně vidět právě například z náměstí Praça do Comércio. Protože se socha nachází na druhém břehu, je prý potřeba na její návštěvu vyčlenit alespoň půl dne, ale to jsme úplně neměli, protože byl akorát čas dojít na pokoj, usušit se, převléknout a vyrazit na letiště.
Už na začátku článku jsem se zmínila, že Lisabon byl pouze naší přestupní stanicí. Nechtěla jsem v Lisabonu na letišti strávit při přestupu jen pár hodin, ale chtěla jsem si město projít, a tak jsem vybrala lety tak, abychom zde strávili alespoň 24 hodin, a musím říct, že mi to stačilo.
Lisabon u mě není láskou na první pohled, ale i přesto jsem moc ráda, že jsem měla možnost si ho projít.
Naším hlavním cílem této dovolené totiž byly Azory, a protože jsem letenky kupovala poměrně dopředu, tak na září 2023 nebylo možné koupit přímé lety – teď už na mě přímé letenky na Azory skáčou jako reklama snad všude.
Pokud přemýšlíte, jestli na Lisabon stačí jeden den. Tak já říkám, že určitě ano a díky přestupu zde člověk může na letenkách pěkně ušetřit.
1 komentář u „24 hodin v Lisabonu“