Camino – pěšky do Santiaga de Compostela

Camino, Svatojakubská cesta, Camino de Santiago… to je zkrátka cesta do Santiago de Compostela, o které jsem poprvé slyšela minulý rok. Jedná se o cestu, která vede ke hrobu svatého Jakuba. Což je vlastně velmi zjednodušeně řečeno, ale věřím, že někteří z vás moc dobře vědí, o čem bude v dnešním článku řeč a ti, kteří o Caminu slyší poprvé, tak se dnes dozví snad vše potřebné (a možná ještě něco navíc).

Co je to Camino?

Jedná se o poutní cestu, na kterou se vydávají poutníci z celého světa s jasným cílem – dojít pěšky do katedrály v Santiagu de Compostela, kde se nachází ostatky svatého Jakuba.

Poutníkem (tzv. peregrinem) se může stát opravdu každý. Proto, aby se člověk stal poutníkem oficiálně, potřebuje poutnický průkaz (tj. credencial). Jedná se o doklad, který lze koupit v katedrále na místě, odkud má člověk v plánu vyjít za 2 Eura, anebo si ho klidně může objednat teď hned doma online a credencail mu přijde do schránky.

Do poutnického průkazu je důležité po cestě sbírat razítka (z kostelů, infocenter, ale i z různých restaurací a obchodů). Proto, aby se stal člověk oficiálním poutníkem, musí získávat minimálně 1 razítko denně a 2 razítka denně během posledních 100 km – právě 100 km pěšky stačí ujít, aby poutník získal v Santiagu pamětní list. V případě, že by se člověk rozhodl vydat na Camino na kole, musí ujet minimálně 200 km.

Není tedy vždy nutné jít pouze pěšky. Cyklisti jistě rádi využijí možnost jet na kole a dokonce je možné jet i na koni, ale to si vůbec nedovedu představit (a ne jen proto, že jsem na koni seděla jen jednou).

Díky poutnickému průkazu může člověk využívat albergues, což je poutnická ubytovna. Výhodou je, že tyto ubytovny jsou zpravidla poměrně levné a to obzvlášť v případě, že se jedná o státní a církevní albergues. Velkou nevýhodou je, že většinou nejdou dopředu rezervovat a v takovém případě platí, že kdo dřív přijde, ten zde postel má.

Spousta albergues je ovšem i na bookingu, a tak si člověk může prohlídnout fotky i recenze dopředu a také si vytvořit rezervaci na ubytování. Jedná se vlastně o takové hostely (ano, hostely, nikoliv hotely), ve kterých může být člověk na pokoji, kde jsou 4 postele, ale i na takovém, kde jich jsou desítky.

Na bookingu jsou především soukromé albergues a to projeví i na ceně. Myslím si, že mezi soukromým albergues a hostelem ve finále žádný rozdíl není. Jedná se zkrátka o levnější variantu bydlení, která je vykoupená méně soukromým.

Jakou cestou se vydat

Existuje celá řada tras, kterými se člověk může do Santiaga vydat. Já jsem hned od začátku věděla, že se chci vydat na portugalskou trasu, kterou začnu v Portu. Jsou ale i tací, kteří tuto trasu začínají už v Lisabonu, a pak mají před sebou samozřejmě i více kilometrů.

Proč jsem se rozhodla, že se chci vydat na cestu z Porta? Protože mi tato trasa přišla jako jedna z nejjednodušších – z Porta do Santiaga je to cca 250 km pěšky a člověk si ještě může vybrat, zda se vydá pobřežní či centrální trasou (centrální je kratší) a ještě je zde možné prodloužení trasy o úsek Espiritual.

Správný poutník by samozřejmě měl vyjít ze dveří svého domu a jít a jít a jít, až dojde do Santiaga. A věřte tomu nebo ne, opravdu jsou tací, kteří dojdou do Santiaga z České republiky, nebo zkrátka z místa, na kterém bydlí.

Proč jít z Porta do Santiaga de Compostela

Pokud se nepohybujete mezi lidmi, kteří podobné túry chodí pravidelně, nejspíš vás napadne, proč se někdo na takovou cestu vůbec vydá.

Důvodů může být samozřejmě několik, anebo taky vůbec žádný. Jedním z původních důvodů byl určitě náboženský a duchovní. Někteří lidé prostě rádi chodí, jiní chtějí poznat krásy Portugalska a Španělska a další si chce třeba dokázat, že to zvládne.

Když jsem poprvé v práci řekla, že mám v plánu jít Camino, setkala jsem se s udivením – a ani se nedivím, však já jsem kancelářská krysa, která toho pohybu moc nemá. Zároveň jsem viděla ten jeden pohled, na který jsem hned musela říct “ale já jsem na tom psychicky dobře”, protože někoho hned napadne, že člověk, který se rozhodne vydat na Camino, řeší nějaký zásadní osobní problém. Takže rovnou říkám – pryč s předsudky a není ve všem potřeba hledat něco víc, než v tom je.

Víte, já jsem vlastně žádný pořádný důvod, proč se vydat pěšky z Porta do Santiaga de Compostela, neměla. Minulý rok jsem poprvé o cestě četla a letos na začátku ledna se rozhodla, že to chci zkusit. Proč? Protože chci. Proč? Protože můžu. Proč? Protože proč ne a kdy jindy, když ne teď?

Nějak jsem tušila, že to nebude úplně snadný a největší stres jsem měla z toho, jak zvládnu sama cestu letadlem, jak sama budu řešit ubytování, jak se domluvím… jen já a v okolí nikdo, na koho bych se mohla spolehnout.

Ale těšila jsem se. Těšila jsem se a zároveň jsem z toho všeho měla trochu i strach – nebudu si tu hrát na hrdinku… a protože jsem nechtěla, abych byla ve stresu i z toho, že “musím všem furt psát, že jsem v pořádku, ať se o mě nebojí“, tak o mém Caminu jsem dopředu neřekla téměř nikomu. Dobře, v práci to věděl skoro každý, protože jsem se fakt těšila a sedět 8 hodin se zavřenou pusou nezvládám.

Což je i vlastně důvod, proč jsem nesdílela vše hned průběžně na svém instagramu. A víte co? Ve finále to bylo super, protože bych stejně byla moc unavená na to, abych tam každý den dávala nějaké příspěvky.

Říkala jsem si, že je tu samozřejmě i ta možnost, že třeba ani neodletím, že to vzdám ještě předtím, než to začne. Tak proč zbytečně někoho stresovat dopředu.

Kolik stojí Camino?

Původně jsem si myslela, že celé moje putování bude spíše low cost (levný), však primárně půjdu pěšky – to je zdarma a spát budu v albergues, které by neměly být úplně drahé. Jo to sice byla pravda, ale ještě než jsem odletěla z Prahy, tak už mě Camino vyšlo na pěkných pár tisíc.

Hned na úvod této části bych ráda řekla, že Camino vás může vyjít na pár korun, ale i na pěkných pár desítek tisíc. Je to totiž jen vaše cesta a záleží zcela na vás, jakou si jí uděláte. Viděla jsem na instagramu i paní, která si na Caminu zaplatila krásný pokoj s vířivkou, protože si prostě už chtěla pořádně odpočinout. Je pak tedy jasné, že se to trošku prodraží.

Také jsem potkávala několik lidí, kteří se podle mě jen vydali poznávat kavárny a restaurace, takže i takové lidi Camino vyjde na poněkud vyšší částky. Kafíčka a zákusky pomalu na každém kroku se na účtu totiž také rychle projeví.

Ovšem pak je tu také celá řada lidí, kteří spí v levných hostelech, případně s sebou mají i věci na přespání venku, a tak je ubytování vyjde opravdu levně a nemají potřeby utrácet tisíce za jídlo a kafíčka každý den. Já jsem byla takový zlatý střední cest – ráda jsem si dopřála něco dobrého na zub, občas si zaplatila pokoj jen pro sebe, ale že bych se rozhodla, že zrovna na této netradiční dovolené utratím majlant? To opravdu ne.

Nákupy a přípravy na Camino

Samozřejmě cestu a její cenu může ovlivnit i příprava na ní. První položkou, za kterou jsem utratila peníze, byly letenky. Od začátku ledna jsem sledovala snad denně, jak se jejich cena pohybuje a také řešila, jak poletím zpět do Prahy. Protože cesta do Porta byla jasná. Z Porta jsem chtěla vycházet a zároveň Praha – Porto lítá přímý spoj s Easy Jet, takže zde nebylo o čem přemýšlet.

Nejdříve jsem váhala, zda si koupit zpáteční letenku a zpět letět také z Porta s tím, že se Santiaga se mohu do Porta dostat vlakem i autobusem, ale už jen ta představa mi přišla trochu depresivní – tak já někam půjdu pěšky několik dnů, abych tam pak nasedla na autobus a během pár hodin byla zpátky na startu? Ne, děkuji.

A tak jsem se nakonec rozhodla, že poletím zpět přímo se Santiaga de Compostela, kde je letiště zhruba 15 km od centra. Bohužel zpáteční let už musel být s přestupem, a tak jsem řešila, kde budu přestupovat.

Nakonec mi přišel nejlepší let s přestupem na Latišti Basel-Mylhúzy-Freiburg, což je sice letiště ve Francii, ale jen kousíček od Švýcarska. Dokonce na tomto letiště máte rovnou dva výstupy, jeden do Francie a druhý do Švýcarska. A tak jsem si koupila obě letenky s tím, že jsem si ještě připlatila za větší zavazadlo na palubu.

Do malého příručního zavazadla bych se na Camino sbalit nezvládla (teď už teda asi ano) a zároveň jsem nechtěla zavazadlo odbavovat – co kdyby mi ho někde ztratili? Zrovna na této dovolené pro mě byl baťoh opravdu cenný. Za letenky jsem celkem zaplatila 7 338 Kč. Což uznávám, že je trochu nesmysl. Protože kdo sleduje levné letenky, tak moc dobře ví, že občas se objeví zpáteční letenky Praha Porto pod 3 000 Kč.

Já letenky vybírala ale i s ohledem na roční dobu – do Porta jsou akční letenky často na léto (což bych umřela na cestě vedrem velmi rychle), anebo třeba až na leden dalšího roku – což je pro mě za dlouho a zároveň jsem chtěla přeci jen o něco lepší počasí. No, ale letenkami to samozřejmě celé teprve začalo.

Další důležitou položkou, bez které bych nemohla jít, jsou boty a baťoh. Boty jsem měla vyřešené – však není to tak dlouho, co jsem si kupovala nové běžecké a ty mi na Camino přišly ideální. S baťohem to bylo horší, a tak jsem chvíli pátrala, až jsem si koupila z Decathlonu turitsický 30 l baťoh (799 Kč). Nebyla jsem si jistá, jestli se mi do něj vejde vše potřebné, ale bylo mi jasné, že si nemůžu pořídit žádný úplně velký – však si ho celou dobu ponesu s sebou.

Jako další nezbytná věc podle mě je pláštěnka, a když už tak pořádná. Protože chodit někde promoklá? Ne, děkuji, to také není úplně nic pro mě. A tak jsem opět v Decathlonu sáhla po velké pláštěnce (499 Kč) kterou se dá krásně přetáhnout i přes baťoh. Rovnou říkám, že byla boží a rozhodně bych se bez ní na mé cestě neobešla. No a když už jsem byla u toho nakupování v Decathlonu, přihodila jsem do košíku i další věci, mimo jiné legíny (239 Kč), které jsem si s sebou sbalila a rychleschnoucí osušku (179 Kč).

V Decathlonu jsem nakonec utratila ještě další peníze, ale to už jsem si tak poctivě vše nezapisovala. Protože to najednou člověk potřebuje ponožky, kšiltovku (kterou hned zapomene na pražském letišti a do Porta odletí bez ní) a samozřejmě další kravinky.

Zároveň jsem si nakoupila i nějaké náplasti a léky s sebou, protože jsem radši vždy ráda připravená, a tak mě Camino na pár tisíc vyšlo ještě před samotným odletem. Ovšem samozřejmě jsem kupovala takové věci, u kterých věřím, že ještě někdy využiju.

Co s sebou na Camino?

Nebudu si hrát na žádného odborníka, do toho mám hodně daleko, ale ráda se podělím o své zkušenosti – však i proto vznikl tento článek. Když jsem si poprvé sbalila baťoh, přišel mi nějaký těžký. A tak jsem pár věcí vyházela, a pak znovu a znovu. Nakonec jsem se sbalila docela skromně a můj baťoh včetně svačinek a vody (750 ml láhev) měl trošku pod 7 kg.

Co jsem si s sebou sbalila:

• baťoh 30 l
• pláštěnka
• rychloschnoucí osuška
• spacák
• boty na běh
• pantofle
• 3x vysoké ponožky
• 3x nízké ponožky
• spodní prádlo
• 1x mikina
• 1x legíny
• 3x šortky (1 na spaní)
• 1x triko s 3/4 rukávem (na spaní)
• 3x triko s krátkým rukávem
• mobil
• nabiječka na mobil
• hodinky
• nabiječka na hodinky
• powerbanka
• drogerie v miniaturách (krém na opalování, krém po opalování, šampon, hřebíčková mast na nohy, tuhé mýdlo na mytí i na praní, vazelína, gel po bodnutí hmyzem, žiletka),
• vlhčené ubrousky, papírové kapesníčky, respirátor (kdyby náhodou byl někde ještě potřeba)
• léky (na bolest, střevní potíže, náplasti)
• kšiltofka
• sluneční brýle
• sluchátka
• spínací špendlíky
• ledvinka
• peněženka s doklady + hotovost
• sešit + propistka
• credencial
• pár sušenek pro případ nouze (= hladu)

Takhle podle seznamu to vypadá, že jsem toho s sebou měla hodně, ale přeci jen některé věci jsem měla rovnou na sobě (legíny, mikinu,…).

Povedlo se mi sbalit tak, že jsem vlastně všechny věci (naštěstí kromě některých léků) využila a nic mi nechybělo. Jediné co jsem si dokupovala, byli náplasti proti puchýřům. Ovšem to ničemu nevadilo, protože lékárny byly všude.

Sbalila bych se podruhé stejně? Určitě ne. Teď bych si vzala minimum věcí – triko a šortky na spaní, jedny šortky na chození, jedny legíny, mikinu a třeba 3 trika a nějaké to spodní prádlo. Však já bych se ve finále i obešla bez chytrých hodinek, nabíječky k nim (stejně jsem je měla víc v baťohu než na ruce), místo spacáku by mi stačila jen vložka do něj, která je mnohem menší apod.

Četla jsem spoustu diskuzí (hlavně na facebooku), co si s sebou sbalit, ale jen se mi potvrdilo, že každý má úplně jiné potřeby, nároky a nedá se řídit podle někoho jiného. Je dobré si něco načíst, inspirovat se, ale člověk se musí vždy rozhodovat sám za sebe.

Fyzická příprava na Camino

Ráda bych napsala, že jsem se na Camino pořádně fyzicky připravila, ale to bych lhala. Někdy v únoru jsem podnikla delší procházku – 10 km a to byla ta chvíle, kdy jsem si uvědomila, že se dopředu vůbec nedá plánovat, kolik kilometrů který den ujdu, a tak jsem jednotlivá ubytování řešila většinou večer dopředu.

Teď se musím teda trošku smát, když jsem si v únoru myslela, že 10 km je delší procházka, teď vím, že 10 km je úplné nic.

Dlouhodobě mě bolí pravé koleno, a tak jsem se před Caminem vydala na ortopedii, abych zjistila, že mám špatně narostlou čéšku a jsou potřeba rehabilitace. No jo, jenže před Caminem jsem nestihla sehnat ani jednu rehabilitaci, kam bych mohla začít chodit, všude bylo plno.

Takže jsem se uklidňovala tím, že koleno prostě vydrží a až se vrátím, pustím se do rehabilitací a bude všechno v pořádku a víte co? Koleno to zvládla mnohem lépe, než jsem čekala a jsem za to fakt vděčná.

Pokud mi za pár let doktor řekne, že mám v háji pravou kyčel, budu přesně vědět, že jsem si jí odrovnala na Caminu, protože to, jak mě tam začala poslední den bolet, jsem v životě nezažila.

Kde vzít pamětní list

Všichni vědí, že cílem je Katedrála v Santiagu de Compostela, ke které dojdou, když budou sledovat žluté šipky a spousta poutníků si myslí, že právě tam si mohou zažádat o pamětní list, že cestu absolvovali. I já si to hodně dlouho myslela, ale není tomu tak. Je potřeba popojít o kousek dál do Pilgrim’s Reception Office, která se nachází na adrese Rúa das Carretas, 33, 15705 Santiago de Compostela, A Coruña, Španělsko.

V credenciálu je většinou uvedený QR kód, který si stačí načíst do telefonu, otevře se webová stránka, kde si každý poutník vyplní své údaje – jméno, příjmení, jakou trasu šel,… a tím se usnadní celý proces vydávání pamětního listu.

Pokud někdo nemá chytrý telefon, vůbec to nevadí. Přímo v této kanceláři je několik počítačů, kde si stejné údaje může každý poutník vyplnit. QR kódy jsou i přímo před kanceláří v případě, že tento kód komukoliv v credenciálu chybí (zejména starší vydání ho nemají).

V kanceláři je člověk, který dá každému číslo (stejně jako například na poště) a pak jde ke konkrétní přepážce, kde se zkontrolují údaje a poutník si může vybrat, zda mu stačí pouze základní list, který je zcela zdarma, nebo chce i list druhý, na kterém je uvedený počet kilometrů, který ušel. Tento papír stojí 3 Eura. Pokud chce člověk ještě tubu na papíry, aby si listy hned nezničil, připlatí si další 2 Eura.

Rovnou říkám, že uvedené kilometry stejně nejsou přesné – já kombinovala dvě různé trasy a opravdu nikdo neztrácí čas tím, aby přesně spočítal, kolik jsem na nich ušla a to ani nemluvě o těch kilometrech, co člověk ujde navíc, když potřebuje odbočit na ubytování, jde se najíst ro resturace, nebo se třeba ještě večer projít po městě, kde přespává.

A jak přesně vypadalo moje Camino? O to se snad již brzy podělím v dalším článku, neboť tento je pro dneček už dost dlouhý (a obávám se, že ten příští bude ještě delší).