Můj pobyt ve Františkových Lázních

O tom, jaké lázně pro léčbu neplodnosti jsem si vybrala, jste si mohli přečíst už v minulém článku. Stejně tak jste se tam mohli dočíst o tom, jaký hotel a proč jsem si vybrala. Dneska se podíváme na můj pobyt podrobněji a prozradím i, jaké procedury mě čekaly.

Cesta vlakem mi zabrala něco málo přes 3 hodiny, od vlaku to pak byl jen kousek pěšky přímo k hotelu a když jsem do hotelu přišla, byla tam u recepce celkem fronta, do které jsem se zkrátka postavila a čekala.

Víte, co mě překvapilo hned, jak jsem vystoupila z vlaku? A nepřestávalo mě to překvapovat ani při čekání na recepci. Lidé okolo mě. Já jsem si myslela, že zrovna ve Františkových Lázní budou kolem mě nejvíce mladé ženy, které řeší neplodnost, stejně jako já. Ale ono tomu tak nebylo.

Mnohem více tu bylo lidí v důchodovém věku. Já vím, že i do Františkových Lázní se jezdí kvůli dalším problémům, ale i tak mě to překvapilo.

Františkovy Lázně – ubytování v hotelu Dr. Adler

V hotelu jsem se ubytovala během odpoledne, dostala jsem klíč od pokoje, informace k jídlu (od kolika do kolika je snídaně/oběd/večeře) a také čas, v kolik hodin mám jít na sesternu a kde jí najdu. Samozřejmě jsem šla nejdříve na pokoj, abych se zabydlela. Výhled mě trochu zklamal, protože jsem koukala do otlučeného vnitrobloku, ale jinak v pokoji bylo vše potřebné.

Nejdříve jsem si vybalila věci, abych ve všem měla pořádek. Protože pokud někde mám trávit víc jak jednu noc, tak si vždy vybaluju a nesnáším rozházené věci všude možně, anebo přehrabování v kufru a baťohu.

Následně jsem šla na sesternu, kde jsem dostala rozpis procedur na následující den včetně termínu vstupní prohlídky u lékaře. Druhý den odpoledne jsem si pak měla vyzvednout lázeňský průkaz, kde jsem měla rozepsané procedury na celou dobu pobytu.

Takto jsem věděla, že mě hned v 7:00 hod. čeká uhličitá koupel, pak šlapací bazénky, vstupní prohlídka, klasická masáž částečná a na závěr nějaká konzultace u dalšího lékaře (a rovnou říkám, že ta byla naprosto zbytečná).

Pak jsem si dala procházku po okolí, protože krásně svítilo sluníčko a vrátila jsem se rovnou na večeři.

U rozpisu procedur jsem vždy kromě času, v kolik hodin mě čeká, měla napsané i místo a většinu procedur jsem opravdu měla ve svém hotelu a to bylo moc fajn. Protože pokud jsem měla například proceduru od 8:00 hod. rychle jsem si zvykla na to, že jen v pantoflích seběhnu na snídani a v pantoflích přeběhnu na danou proceduru.

Jak jsem byla spokojená v hotelu Dr. Adler

Ubytování v hotelu Dr. Adler bylo moc fajn. Na pokoji jsem měla veškeré potřebné vybavení, vlastní koupelnu včetně fénu a na pokoji nebylo nic, na co bych si výslovně musela stěžovat.

Přebíhání na procedury jen v pantoflích bylo také moc fajn. Případně pokud jsem mezi 2 procedury měla třeba čas jen půl hodinky, tak bylo super, že jsem prostě mohla jít na chvilku na pokoj a nemusela čekat někde na chodbě.

Strava v hotelu Dr. Adler

Mile mě překvapilo, že v hotelu byla strava (snídaně, oběd i večeře) formou bufetu a vždy jsem si dokázala něco k jídlu vybrat. Byla zde možnost i neomezené konzumace nápojů jako je voda, čaj, káva, různé džusy a k večeři dokonce i pivo a víno, což mě opravdu překvapilo.

K obědu snad každý den byla na výběr i nějaká ryba, takže milovníci ryb museli být nadšení. Přiznávám se, že já se rybám většinou vyhýbám.

Také bylo moc fajn, že nikdo neřešil, kdo v kolik hodin chodí na jaké jídlo. Občas jsem si doběhla brzy ráno na snídani a dala si jen něco malého, pak odběhla na proceduru a teprve po proceduře se pořádně a v klidu nasnídala a vychutnala si ranní kávu.

To stejné jsem občas dělala i u oběda. Někdy jsem si dala jen rychle polévku, pak mě čekala hned procedura a až po té jsem se vrátila a pořádně se naobědvala.

Seznamování v lázních

Upřímně? Myslela jsem si, že nejvíc času budu trávit sama, ale hned druhý den jsem se přes den seznámila s Viki a večer ještě s Nikol a rychle jsme si vytvořily naší skupinku a trávily společně spoustu času.

Bylo to fajn. Bylo super si popovídat o tom, co nás trápí (a všechny nás trápila neplodnost), popovídat si i o dalších věcech, a tak moje lázeňské večery vypadaly většinou úplně jinak, než jsem si původně plánovala.

Zároveň bylo o to lepší, že jsem měla pokoj sama pro sebe a když jsem chtěla být sama, tak jsem prostě byla.

Lázeňské procedury při neplodnosti

Snažila jsem se dopředu zjistit, jaké procedury mě mohou čekat a z některých jsem byla trochu víc nervózní a u jiných jsem absolutně netušila, co mě má čekat. Zkusím se tu o nich trochu rozepsat.

Důležité bylo mít s sebou vždy svůj léčebný průkaz, díky kterému jsem nejen věděla, co, v kolik a kde mě čeká, ale také jsem tam u každé procedury potřebovala mít podpis, že jsem se na ní opravdu dostavila. Občas bylo možné si nějakou proceduru přesunout, pokud tam měli zrovna volno i v tu hodinu, co se člověku víc hodila. Případně výjimečně se na proceduru dostavit v náhradní termín, pokud člověk zapomněl, nebo jí doslova zaspal – to se mi nikdy nestalo, ale pár lidem okolo mě ano.

Velmi rychle jsem si také zvykla na to, že u spousty procedur musí být člověk nahý a zároveň sám nemůže vlézt ani do vany. Pokud mě čekala např. uhličitá či slatinná koupel, vždy jsem se svlékla do naha, počkala až přišla (v 99 % opravdu přišla – žena) paní lázeňská a pak teprve jsem mohla vlézt do vany. Pak odešla a nechala mě samotnou, ale opět jsem z vany nemohla vylézt, dokud nepřišla.

Bezpečnost hrála přeci jen větší roli, než moje stydlivost. Ale velmi rychle jsem se otrkala, a tak jsem si na svou nahotu před cizími ženami celkem rychle zvykla a jen jednou mě rozhodilo, když přišel mladý kluk, když mi zrovna končila uhličitá koupel. Jednalo se o nějakého učně, ale šlo vidět, že byl řádně proškolený a nebylo to tak trapné, jak by mohlo být.

Jaké všechny procedury jsem teda měla?

Uhličitá koupel

Jedná se o koupel s přírodní minerální vodou, kdy jsem si nahá lehla do vany a jen cca 15 minut ležela. Důležité u této procedury je se moc nehýbat, protože pokožka se začne pokrývat bublinkami oxidu uhličitého a také je vhodné mít lehce zakloněnou hlavu, aby se toho člověk moc nenadýchal a neudělalo se mu špatně.

Na mě byla voda trochu studenější, takže jsem často přemýšlela nad tím, že mi je zima a u toho pozorovala malé bublinky, které se na mě tvořily.

Po této proceduře jsem zabalená v prostěradle a v dece ještě pár minut ležela na lehátku a odpočívala.

Šlapací bazénky

Jedná se opravdu o takové šlapání bazénků, kdy v každém bazénku je jiná teplota vody a také se různí povrch (nejhorší byl bazének s nejvíc studenou vodou a s oblázky, kdy mě šlapání na místě celkem i bolelo).

Nejdříve si člověk vydezinfikuje chodidla a pak postupně pár minut šlape každý bazének. Myslím si, že dohromady se udělají 2 nebo 3 kola. Už si nejsem jistá. Jedná se o proceduru, kde se můžete potkat s více lidmi, takže na tuto proceduru doporučuji buď kalhoty/tepláky, které si můžete vyhrnout pod kolena, aby se nenamočily, anebo klidně nějakou sukni či šortky. Myslím si, že jen v triku a v kalhotkách tam nechce šlapat vodu žádná ženská, když nikdy neví, kdo (a klidně i nějaký chlap) tam s ní bude.

Klasická masáž částečná

Většina procedur trvala myslím 15 minut, což není moc dlouho a rozhodně to není dostatečně dlouhá doba na masáž. Jedna z mých procedur byla masáž zad a šíje. Masáž sama o sobě byla fajn, ale zrovna jsem u ní vždy natrefila na velmi ukecanou masérku, a tak jsem si masáž nikdy úplně nevychutnala, neužila si jí a neodpočinula jsem si u ní.

Což mi připomíná, že musím opravdu více trénovat, že když se mi něco nelíbí, že se prostě ozvu. Také s tím máte problém?

Parafínový zábal rukou

Nejdříve mě trochu překvapilo, že při neplodnosti mám takovou proceduru, ale když se nad tím člověk zamyslí, asi to dává smysl. Přeci jen všechno souvisí se vším.

Na tuto proceduru bylo dobré přijít rovnou bez prstýnků a hodinek, protože vydezinfikované ruce si člověk ponoří do kádě s parafínem (ten byl opravdu dost horký) a dokonce se do něj ruce namáčí pomalu 3x za sebou. Následně dostane každý na ruce igelitové pytlíky a na ně rukavice, které vypadaly jak kuchyňské chňapky a čeká 15 minut, než si může parafín sloupnout.

Na této proceduře jsem potkala snad pokaždé více lidí a všichni jsme tam seděli na židli a čekali. Občas si člověk s někým dobře popovídal, někdy tam seděl v naprostém tichu.

Vaginální irigace

No co vám budu povídat, tuhle proceduru jsem si neoblíbila. Jedná se totiž o výplach pochvy minerální vodou, která byla zahřátá na nějakých 38 °C. U této procedury je nutné se svléknout do půlky těla a vše probíhá na křesle, které velmi připomíná gynekologické křeslo, ale navíc má dole ještě díru, aby minerální voda měla kam odtékat.

Jedná se o jednu z mála procedur, na kterou jsem musela chodit z mého hotelu jinam. Procedura byla v Císařských Lázních, což jsem měla pěšky přes park pár minutek.

Byla zde tři křesla, mezi kterými byla taková látková plenta. Nejsem si jistá, jestli mám psát zdravotní sestra, nebo paní lázeňská, protože upřímně? Nevím, co byla paní zač. Každopádně vždy dolů zavedla co bylo potřeba, aby probíhal výplach a já pak mohla koukat na takovou nádobu naproti sobě, jak tam postupně ubývá voda.

Mezi námi děvčaty? Připravte si na tuto proceduru s sebou rovnou vložku, protože i když si po proceduře máte zmáčknout břicho, aby vytekl i zbytek minerální vody, může se snadno stát, že hned nevyteče všechno.

Slatinná koupel

Z naší partičky holek jsem byla jediná, která měla slatinnou koupel. Holky místo toho měly slatinný tampón (a ano, koupel byla rozhodně lepší a příjemnější). Brzy jsme přišly na to, že to je tím, že mám endometriózu, a proto se nám tato procedura lišila.

Opět to byla procedura, na kterou jsem docházela přes park do Císařských Lázní a vlastně se jednalo o velmi horkou koupel v bahně – ano, zjednodušila jsem to.

Přírodní, sirnoželezitá slatina je smíchaná s přírodní minerální vodou a ohřátá na vyšší teplotu. Slatina tak má vysokou akumulační schopnost a hloubkově prohřívá organismus. Úplně nahá jsem se ponořila do koupele a paní lázeňská mě pak pořádně osprchovala, sama jsem nemohla, což mi poprvé přišlo divné, pak jsem si na to už zvykla.

Nedovedu si představit mít tuto proceduru v létě, protože ve vaně bylo opravdu velké horko a vlastně pokud jsem šla na tuto proceduru hned ráno, bylo mi horko celý den. Po této proceduře jsem zabalená v prostěradle a v dece ještě pár minut ležela na lehátku a odpočívala.

Jóga

Párkrát jsem měla i jako proceduru jógu a to bylo moc fajn. Tohle cvičení mě bavilo. Bylo příjemné, lehké a plné protažení a uvolnění.

Na jógu jsem chodila do vedlejšího hotelu Royal zadním vchodem (takže od mého hotelu asi 2 minuty pěšky).

Perličková koupel

Myslím si, že perličková koupel byla moje nejoblíbenější procedura. Velká vana plná bublinek? Ano, to já můžu. Byla to prostě taková velká vířivka jenom pro mě.

K perličkové koupeli asi nemusím psát nic dalšího a všichni si jí dovedou představit.

Gynekologická plynová koupel

Tak u této procedury jsem vůbec nevěděla, co čekat. Věděla jsem, že na ní musím přeběhnout do Plynových Lázní, které jsou jen kousek od sochy Františka a brzy jsem pochopila, že to je zrovna procedura, na kterou když třeba přijdete dřív (i o pár hodin) a paní poprosíte, jestli nemůžete jít co nejdříve, tak vám vyhověla. Já si tak díky tomu jednou tuto proceduru šoupla z odpoledne na dopoledne a stihla tak výlet do Karlových Varů.

Jedná se o proceduru, kde na vás čeká takových speciální záchod – jen ho opravdu jako záchod nepoužívejte. Prostě si tam člověk sedne bez kalhot i bez kalhotek a jen sedí. Je dobré mít s sebou knihu, nebo aspoň telefon. Někdo prý zespoda cítí plyn, šimrání, nebo prostě něco. Já nikdy necítila nic.

Cvičení dle Mojžíšové

Metoda Mojžíšové je rehabilitační technika zaměřená na odstranění funkčních poruch pohybového aparátu, které mohou souviset například s bolestmi zad, gynekologickými potížemi nebo funkční neplodností. Základem je soubor speciálních cviků, které jsme se na tomto cvičení měly naučit.

Musím se přiznat, že asi 2x jsem na tuto proceduru měla tak protivnou paní, že když jsem při konci pobytu měla napsat hodnocení, jak jsem s pobytem byla spokojená, musela jsem jí tam výslovně uvést a napsat stížnost. Nebyla jsem jediná, kdo s ní měl problém a obávám se, že ani několik stížností nic neudělalo a paní tam pracuje i nadále. Podle mě je to tak psychicky nevyrovnaný a nešťastný člověk, že by v žádném případě neměl pracovat s ženami, které si řeší své problémy a starosti.

Na druhou stranu jsem měla i štěstí na mladou slečnu, se kterou jsem toto cvičení párkrát měla, skvěle jsme si pokecaly a strávily i jeden večer na sklence vína a já při každém cvičení doufala, že budu mít hodinu právě s ní.

Suchá uhličitá obálka

Vůbec si nejsem jistá, jestli tato procedura k něčemu byla, ale aspoň vám můžu napsat, jak probíhala. Bez kalhot jsem si lehla na lehátko a celou spodní část těla včetně břicha nacpala do pytle. Ano, do pytle, který vypadal jak na odpadky a paní lázeňská tento pytel nafoukla oxidem uhličitého a uzavřela, aby plyn neutíkal.

Poprvé jsem na proceduře dostala pytel, který jsem si pak s sebou měla odnést a pokaždé ho na proceduru zase přinést. U této procedury by mělo dojít ke zlepšení prokrvení tkání. Měla by mizet svalová únava a také se prý díky tomu upravují hodnoty krevního tlaku.

Skupinová psychoterapie

Jen jednou jsme také měli skupinovou psychoterapii. Myslím si, že na této terapii nás bylo asi 6? Možná 8? Nejsem si už jistá. Měla jsem trošku obavu z toho, co mě na terapii čeká. Naštěstí to bylo spíše formou takové přednášky, kdy paní psycholožka povídala a snažila se nám vysvětlit, že nemožnost otěhotnět není naší chybou a někdo má holt tu cestu složitější.

Bylo to příjemné, zajímavé k poslechnutí a určitě každá z nás měla po této hodině věci, nad kterými se potřebovala sama zamyslet. Šlo vidět, že některé ženy tato hodina terapie zasáhla více.

Chvíli jsem po této terapii i přemýšlela, že bych si s paní lékařkou domluvila individuální sezení, ale nakonec jsem to nějak nestihla a myslím si, že celkově psychoterapie by se do lázeňských pobytů měla zařadit mnohem více než jen jedna společná hodina.

Určitě je také důležité zmínit, že člověk sice má v lázních určené nějaké léčebné procedury, které mu hradí pojišťovna, ale může si i spoustu dalších sám zaplatit. Já tak zkusila individuální řízenou meditaci a jako zkušenost to bylo fajn, ale jednou mi to nejspíš opravdu stačilo.

Jak vypadá běžný den v lázních

Pokud bych to měla shrnout, tak takový obyčejný den v lázních vypadá tak, že člověk jen přemýšlí nad tím, jestli si nejdřív zajde na proceduru, nebo na snídani. Během dopoledne většinou nemá moc volného času, protože má více procedur, ale některé má také i odpoledne.

Někdy jsem odpoledne stihla procházku, jindy jsem si šla na pokoj odpočinout. V lázních je skvělé, že člověk prostě má prostor poslouchat svoje tělo a jedinou povinností je se účastnit procedur dle plánu. Zbytek už je jen na něm, jak zbytek času využije.

Jídlo formou bufetu bylo výborné a nikdy by mě nenapadlo, že si tak budu užívat tři týdny toho, že nemusím řešit žádné nákupy, vaření, úklid… prostě nic.

Navíc ten čas v lázních opravdu rychle utíkal. Původně jsem si myslela, kolik knih tam stihnu přečíst, dokonce jsem si tam koupila i nějaké novinky, které jsem hned musela mít, ale ke čtení jsem se moc nedostala a když jsem chtěla odpočívat, raději jsem koukala na Super drbnu, u které jsem občas prostě usnula.

Františkovy Lázně a jak využít volný čas v lázních

Františkovy Lázně jsou krásné, plné stromů a příroda je tu nádherná, proto je samozřejmě škoda nevyužít volný čas na různé procházky. Nemusíte si ani moc plánovat, kam se vydat. Ať půjdete kamkoliv, tak narazíte na krásná místa. Můžete jít po stopách různých pramenů, anebo sledovat srdíčka.

Srdíčkové trasy jsou speciálně značené okruhy v parcích a okolní přírodě Františkových Lázní. Jak už název napovídá, jejich symbolem je srdce – a to nejen graficky, ale i významově. Trasy byly vytvořeny s důrazem na zdravý pohyb pro srdce a cévní systém.

Také je moc fajn procházka k oboře s daňky, která je jen kousek od hotelu Pyramida. Je možné zde i daňky krmit (přímo u obory je automat se žrádlem, který myslím bere jen desetikoruny).

A pokud máte více času – ať už celé odpoledne volné, nebo chcete aktivně využít volnou neděli (asi jsem se ještě nezmínila, že neděle jsou jediným dnem bez procedur), tak si můžete udělat výlet i někam okolo. Kdo má auto, tak má samozřejmě výhodu a dost mu to zjednoduší. Já byla v lázních sice vlakem, ale z naší skupinky se našel i někdo, kdo tam měl auto.

Takže jednu neděli jsme si udělali společný výlet do Mariánských Lázní a to bylo moc fajn, protože ani tam jsem v životě nebyla.

Pokud rádi chodíte, tak do Chebu se dá krásně dojít pěšky, část procházky je lesem s pěkným výhledem a není to zas tak daleko, aby to člověk nezvládl. Případně je možnost tam dojet během pár minut vlakem a z Chebu pak máte více možností, kam vlakem pokračovat.

No a vlakem se dá pohodlně dostat například i do Karlových Varů, kam jsem si stihla udělat výlet na jedno odpoledne, prošla jsem si Vary a poněkud zmrzlá se vrátila zpět do Františkových Lázní. Protože už byla celkem zima a já s tím tak úplně nepočítala.

Pokud máte rádi kulturu, můžete vyrazit do Divadla Boženy Němcové. Původně jsem se tam chtěla na něco jít podívat, ale zrovna na programu nebylo nic, co by mě úplně lákalo.

Z mého minulého článku už víte, že k mému hotelu jsem měla zdarma vstup od pondělí do pátku do bazénu Aquaforum, který jsem měla přes park asi 3 minuty pěšky, takže párkrát jsem toho využila a užila si pobyt v bazéně. Jediné co doporučuju, vezměte si s sebou vlastní fén. Ty co tam mají, snad nikdy nikomu vlasy vyfénovat ani nemohly (já měla fén na hotelu, tak jsem si s sebou vzala vždy ten, vlastní fén jsem si s sebou vůbec nebalila).

Protože se jedná o lázeňské město, tak zde bylo celkově dost různých aktivit a člověk si různě po městě, nebo na recepci v hotelu mohl vzít program na celý měsíc. Byla jsem se tak podívat například na večerní komentované prohlídce města, v hotelu Pawlik jsem si poprvé zahrála bingo a celkově si myslím, že jsem ten čas v lázních využila naplno.

Pokud jste více na zábavu a rádi si dáte nějaký drink a zatancujete si, tak určitě doporučuji podnik Gruzie, kde překvapivě i já jsem si užila nějaký ten večer s holkami.

Pokud chcete mít větší představu, jak nějaký den den v lázních u mě vypadal, doporučuji mě sledovat na Instagramu, kde v následujících dnech přidám nějaká videa.

Socha Františka

Rozhodně nesmím v tomto článku zapomenout zmínit sochu Františka. Jedná se o sošku nahého chlapce sedícího na kouli, který drží rybku. Pro místní i návštěvníky má zvláštní význam – traduje se totiž, že žena, která se dotkne jeho levého palce na noze (někdo tvrdí, že se má dotknout pindíka), otěhotní. Právě proto je palec výrazně lesklejší než zbytek sochy.

Socha se tak postupně stala symbolem naděje pro páry, které přijíždějí do lázní kvůli léčbě neplodnosti, ale i milým rituálem pro turisty.

Sochu Františka najdete přímo v centru města, v parku nedaleko hlavní kolonády – konkrétně poblíž Františkova pramene, podle kterého město získalo své jméno.

Pokud půjdete na komentovanou prohlídku města, od průvodce se dozvíte trochu jinou historku skrz sochu Františka, která úplně neobsahuje to, že má socha dopomoci k otěhotnění a vypráví spíše příběh fotografa, který si chtěl vyfotit jednu ženu a prohodil nějakou větu o tom, jestli by se jí nelíbil takový roztomilý chlapeček jako vidí támhle o kus dál s rybou.

Mě osobně se víc líbí ten příběh s tím, že ženám pohlazení sochy pomůže otěhotnět, protože i malinká naděje je v neplodnosti fajn. A ano, byla jsem u sochy poctivě každý den.

Tři týdny pobytu utekly jako voda a já se vydala zpátky vlakem (tentokrát s nutným přestupem v Chebu) zpátky do Prahy a domů, kde jsem se samozřejmě těšila jak na manžela, tak na Žofinku.