V minulém článku jsem se snažila stručně představit, co to IVF, jak obecně probíhá a také jsem se podělila o to, jaké příplatkové metody jsme chtěli, abychom (snad) zvýšili úspěch celého procesu. Dneska budu více konkrétní a podělím se o to, jak probíhala moje stimulace, odběr vajíček, první transfer a také, kolik jsme za tyto věci na klinice zaplatili.
Stimulace při IVF
Upřímně si už moc nepamatuju, jak přesně moje stimulace probíhala. Po probrání s lékařkou, jaké metody u IVF si chceme připlatit, jsme samozřejmě dále řešili mojí stimulaci. Tedy to, jaké léky budu mít, abych měla co nejvíce kvalitních vajíček, které se následně oplodní a bude se sledovat vývoj embryí.
Dostala jsem k píchání Puregon, což je injekční hormonální přípravek, který se samozřejmě používá k léčbě neplodnosti a také Orgalutran, což jsou také injekce. Oba tyto léky jsem dostala (ehm, koupila) přímo na klinice, kde mi i vysvětlili, jak mám s injekcemi zacházet.
Překvapilo mě, že klinika má přímo lékovou místnost, kde jednak léky skladují a jednak také vysvětlují, jak které léky použít.
Pro další léky jsem musela do lékárny – tam jsem kupovala Clexane (injekce na ředění krve, nedává se standardně u IVF, ale já ho měla v protokolu kvůli něčemu, co mi vyšlo na genetice) a tablety Amelgen, které se zavádějí (asi nemusím být zas tak konkrétní, kam).
A ano, většinou i IVF platí, že pokud se s lékařem budete bavit o lécích, které budete mít, jsou to většinou injekce a ne klasické prášky.
IVF a strach z jehel
Víte nejvíce jsem se před stimulací bála toho, jak si budu injekce píchat. Nemám ráda injekce, mám z nich respekt a pokud mi někdo bere krev? Tak se na to zásadně nedívám a přesně vám mohu říct, u kterého lékaře mají hezký strop a u kterého ošklivý, protože tam já se vždycky dívám a ano, strop je většinou ošklivý všude.
S manželem jsme se rychle shodli na tom, že on mi injekce píchat nebude, protože z toho jsme měli strach oba. Chvíli jsem přemýšlela, která sousedka má jaké vzdělání a zaměstnání, a pro kterou by nejspíš nebyl problém mi injekce píchat. Také mě napadlo, že kdyby to fakt nešlo, tak kousek mám veterinu, kde jsme se Žof stejně jako doma, tak tam by mi to třeba taky píchli. No nebudu lhát, v hlavě mi jelo několik možností.
Při IUI jsem si sice sama musela píchat Ovitrelle, ale to byla jedna injekce za celý cyklus. Nyní mě čekala injekce každý den a také mě čekaly dny, ve kterých jsem si musela píchat více injekcí. Takže jsem si musela hlídat, abych střídala strany, kam je píchám, dávala si mezitím půl hodinku rozestup a rychle mi došlo, že to musím zvládnout sama.
A víte co? Ono to nakonec zas tak hrozné nebylo. Ano, někdy se mi klepala ruka tak, že jsem si myslela, že to nezvládnu. Byla jsem neskutečně vděčná za ten svůj špíček na břiše, do kterého se to píchalo lépe a občas jsem z toho byla tak unavená a vyčerpaná, že jsem u některé injekce chtěla brečet.
Určitě všem doporučuji pořídit si dezinfekční polštářky, které jsou k zakoupení v lékárně. Je to rozhodně lepší způsob, než si stříkat nějakou dezinfekci na místo, kam si budete injekci píchat (díky mami za tento tip!).
Stimulační protokol
Samozřejmě mi na klinice všechny léky vysvětlili a to jak k čemu jsou, tak hlavně jak se používají. A ano, léky mám namysli injekce. Měla jsem pocit, že všemu rozumím, chápu a vím, co mám dělat.
Doma po pár hodinách jsem najednou nevěděla vůbec nic. Proto jsem moc ráda, že mi klinika vždy dala i tzv. stimulační protokol, což byla prostě tabulka s přehledem léků a jejich množství, kdy si mám co píchnout.
Takže jsem vám schopná říct, že během stimulace jsem si píchala Puregon, Orgalutran a Clexane, šla jsem také na 3 kontrolní ultrazvuky, aby lékařka věděla, jak rostou folikuly a zda je potřeba upravit dávkování léků.
Co je folikul
Což mi připomíná, že spousta lidí netuší, že něco jako folikul existuje. Tak jen takové rychlé a stručné vysvětlení – folikul je váček, ve kterém roste a dozrává vajíčko. Žena může mít spoustu folikulů, ale mohou být prázdné. Proto je kromě počtu folikulů důležité řešit i jejich kvalitu.
Při stimulaci IVF jde o to, aby žena měla co nejvíce folikulů, které když prasknou, vznikne vajíčko, které se následně oplodňuje spermií a dochází ke vzniku embrya.
V diskuzích na Facebooku jsem četla o tom, jak ženy často mívají třeba 30 folikulů a já se kvůli tomu cítila špatně. Věděla jsem, že u mě to nevypadá ani na polovinu a snažila jsem se uklidňovat tím, že ve finále stačí jedno kvalitní vajíčko k tomu, abychom měli dítě.
Takže doporučuju, nesrovnávejte se s nikým jiným. Jak při IVF, tak v životě celkově. Protože lidé mají potřebu se srovnávat s někým “lepším” a ubližují tím jen sami sobě.
Jak se chovat při hormonální stimulaci kvůli IVF
Nejdůležitější je všechny léky si aplikovat přesně podle pokynu lékaře (dle časů i množství) a úplně se z toho nezbláznit.
Dále je důležité dodržovat spíše klidový režim a omezit nejen sport ale celkově fyzicky náročnou aktivitu, neposilovat břišní svaly a nezvedat těžká břemena.
Dále je důležité dodržovat dostatečný příjem tekutin a jíst pestrou stravu bohatou na bílkoviny. Jedná se o takové preventivní opatření, jak se vyhnout OHSS – což je celkem strašák. Jedná se o situaci, kdy vaječníky reagují na hormonální stimulaci příliš silně, vaječníky se zvětší, začnou uvolňovat tekutinu do břišní dutiny a nejen, že má žena velmi nafouklé břicho, jedná se o něco velmi bolestivého, co může skončit na pohotovosti s kapačkami. Mě se naštěstí tato komplikace vyhnula. Ovšem je nutné říct, že jsem si dávala velký pozor na dostatečný příjem vody i bílkovin – nakoupila jsem si různé proteinové jogurty a pitíčka, pila proteinový prášek rozpuštěný ve vodě apod.
Dále je samozřejmě také důležité vyhnout se pití alkoholu a kouření. Co mi přišlo úsměvné ve chvíli, kdy se člověk snaží otěhotnět bylo, že jsme od lékařky dostaly pokyn, že sex můžeme mít pouze s kondomem.
Na klinice jsem dostala letáček s těmito pokyny a také telefonní číslo na Gennet SOS linku, která funguje nonstop a je na ní možné volat kdykoliv, kdy se vám něco nezdá.
Předoperační vyšetření před odběrem vajíček
Odběr vajíček se provádí v krátké narkóze, proto bylo nutné, abych před samotným odběrem šla ještě ke svému obvodnímu lékaři na předoperační vyšetření, který obsahuje krevní obraz, EKG a test z moči, aby došlo k posouzení mého zdravotního stavu.
Nebudu lhát, jakmile jsem na klinice dostala žádanku na předoperační vyšetření, moc do smíchu mi nebylo. Víte, já jsem nikdy na žádné operaci nebyla (a to ani se slepákem).
Odběr vajíček
Po hormonální stimulaci, hlídání folikulů na ultrazvuku a po předoperačním vyšetření přišel na řadu odběr vajíček. Jedná se o výkon, který probíhá na operačním sále pod narkózou a trvá přibližně 20 minut.
Odběr vajíček jsem měla 12. 7. 2024 dopoledne a manžel šel ten den na kliniku se mnou. Oba jsme s sebou měli mít občanské průkazy, kartičky pojišťovny a já i předoperační vyšetření, noční košili a přezůvky.
Od půlnoci jsem nesměla nic jíst ani pít. Nemohla jsem se napít ani vody, dát si žvýkačku nebo bonbon.
Nejdříve jsme s manželem podepsali potřebné papíry a já i s věcmi šla do svého pokojíčku a manžel odjel do práce. Předtím myslím, že šel ještě odevzdat vzorek spermatu, ale jistá si už úplně nejsem.
Věděli jsme, že budu nějakou dobu čekat, než půjdu na sál, pak na sále budu zhruba půl hodiny a následně budu na pokoji přibližně další 2 hodiny, a tak bylo zbytečné, aby na mě celou dobu čekal.
Co se mi líbí na Gennetu je určitě to, že vždy jsem dostala k dispozici svůj pokoj, kde jsem měla vše potřebné a především klid a soukromí.
Na sál jsem šla po svých a byl to zvláštní pocit. Já nikdy na sále nebyla. Celý personál byl moc milý. Do ruky jsem dostala kanylu a pak mě na lehátku uspali a já si jen pamatuju, že to byl poněkud zvláštní pocit. Probudila jsem se, když mě přendávali na lehátko a vezli na pokoj, kde jsem se měla ještě dospat. V ruce jsem měla celou dobu kapačku a byla jsem sledována na monitoru. Nejsem si jistá, jak dlouho jsem spala – doporučovali mi alespoň 2 hodinky, ale myslím, že jsem spala kratší dobu.
Po probuzení a dokapání kapačky jsem se cítila dobře. Dostala jsem napít a malé balení piškotů. V tu chvíli to byly ty nejlepší piškoty co jsem kdy jedla.
Na pokoj za mnou také přišla lékařka, aby mi řekla, že bylo odebráno 9 embryí a vše šlo bez komplikace.
Jakmile jsem se zvládla sama vyčůrat, mohla jsem se převléknout a jet domů. Vyzvednout mě musel manžel, bez doprovodu by mě z kliniky nepustili.
Po odběru vajíček jsem měla mít klidový režim, nepít žádný alkohol apod. Také jsem neměla být celý den bez přítomnosti jiné dospělé osoby, asi kdyby došlo k nějakým komplikacím.
Kvůli narkóze jsem nemohla dalších 24 hodin řídit sama vozidlo, ale to je asi normální, také mi bylo doporučeno nedělat žádná velká rozhodnutí a nepodepisovat žádné důležité papíry, což mi přišlo úsměvné. Byla to zkrátka moje první narkóza a já neměla žádnou předchozí zkušenost, jak to probíhá.
Vývoj embryí
Hned druhý den mi měli z kliniky volat, jak to vypadá s vývojem embryí. Věděla jsem, že se jich povedlo odebrat 9, ale to ještě nemuselo nic znamenat a moc dobře jsem si uvědomovala, že každý den se nejspíš nějaké přestane vyvíjet.
Nevím, jestli je to klasický postup, nebo to bylo v rámci toho, že jsme si připlatili za monitoring embryí, každopádně každý den mi někdo volal, jak to s embryi vypadá a to i včetně víkendu.
Samozřejmě následující dny byly hrozné. Byla jsem nervózní, čekala na telefon a doufala, že co nejvíce embryí přežije v pořádku do 5. dne a zároveň jsem věděla, že je to něco, co nedokážeme jakkoliv ovlivnit.
Naše embrya u prvního IVF
V červenci 2024 jsem tedy podstoupila první IVF cyklus a odběr vajíček. Po odběru došlo k jejich oplodnění a my tak měli celkem 9 embryí, jednalo se o tzv. den 0.
U embryí jsme si zaplatili prodlouženou kultivaci, takže bylo důležité, kolik embryí se dožije 5. dne. Hned první den jsme už o jedno embryo přišli, druhý den jsme přišli o další, a tak 3. dne se dožilo 7 embryí. Další den to vypadalo nadějně a nepřišli jsme o žádné další embryo, ale během 5. dne to nezvládly další 3 embrya.
Pátý den jsme tak měli 4 embrya. Protože jsem neměla po odběru vajíček žádné komplikace, mohli jsme s lékařkou rovnou řešit vložení čerstvého embrya (ET – embryotransfer) a ostatní 3 embrya jsme nechali zamrazit. První vklad embrya je v rámci IVF zdarma a nezáleží na tom, jestli se jedná o vklad hned čerstvého embrya, anebo se čeká měsíc (či klidně i delší dobu) a vkládá se zamrazené embryo (to se pak jedná o tzv. KET).
Můj první embryotransfer (ET)
Transfer embrya je takovou závěrečnou částí IVF procesu, kdy si samozřejmě každý přeje, aby to dopadlo úspěšným těhotenstvím. Pokud ne a jsou nějaká embrya zamrazená, dochází pak ke KET (kryoembryotransfer).
Na transfer embrya jsem se celkem těšila a opravdu věřila tomu, že to vyjde. Dopředu jsem věděla jen den zákroku, ale přesný čas nikoliv. Až ráno mi volali z kliniky, v kolik hodin k nim mám přijít. Opět jsem s sebou měla mít noční košili a přezůvky.
ET jsem sice už neměla pod narkózou, ale na operačním sále ano. Na kliniku jsem přišla cca hodinu a půl před samotným zákrokem.
Jak ET probíhá
Na pokoji jsem byla opět sama (Gennet na Letné má asi všechny pokoje pouze pro jednu osobu) a čekala, až pro mě přijde sestřička a společně půjdeme na sál.
Na sále jsem si opět sama lehla na operační stůl, ale na rozdíl od odběru vajíček jsem nebyla uspaná a celý zákrok naprosto vnímala.
Lékařka mi zavedla embryo tenkým katetrem do dělohy. Celou dobu vše sledovala také přes ultrazvuk, a aby se jí tento proces lépe dělal, bylo důležité, abych měla dostatečně plný močový měchýř. Rovnou říkám, že to nebylo nic moc příjemného.
Na pokoji jsem musela dostatečně pít, ale nevěděla jsem, za jak dlouho přesně půjdu na řadu, zároveň jsem zase nesměla být napitá hodně a na sále po mě doktorka chtěla, ať se uvolním. Z nervozity se mi chtělo celou dobu čůrat a necítila jsem se úplně komfortně.
Po transferu mě převezli na lehátku na pokoj, kde jsem ještě pár minut ležela, následně jsem se mohla obléknout a bez jakéhokoliv omezení jít domů.
Rovnou jsem také dostala žádanku na krev, na kterou jsem měla jít za 14 dnů na odběr hCG, abych věděla, jestli byl transfer úspěšný. Přišlo mi moc hezký, že na odběr krve jsem měla jít na své narozeniny, takže jsem to brala jako znamení, že k narozeninám dostanu vytoužené miminko.
Měla jsem v té době ještě nějaké injekce z kliniky, které jsem si měla píchat dokud nebudu mít výsledky krve a to i v případě, že bych si dělala dřív těhotenský test, který by vyšel negativně. Na klinice chtěli mít jistotu, že léky případně nevysadím dříve a zbytečně si neuškodím, takže pro ně byl klíčový výsledek krve.
Výsledek prvního transferu
Pokud mě sledujete na Instagramu, tak už víte, jak první transfer dopadnul.
Na své narozeniny jsem měla jít na odběr krve kvůli odběru hCG a ne/potvrzení těhotenství. Opravdu jsem to brala, že je to prostě osud, že to tak krásně vyšlo a byla jsem si jistá, že na narozeniny zjistím, že jsem těhotná a bude to ten nejlepší narozeninový dárek.
Jenže 2 dny před narozeninami jsem začala krvácet a mít bolesti. Nejednalo se o slabé krvácení, u kterého bych doufala, že se jedná o tzv. hnízdění a embryo se jen více zavrtává a může způsobit špinění či slabé krvácení. Jednalo se o opravdu hodně silné krvácení, které jsem nikdy nezažila a věděla jsem, že to znamená konec.
Brečela jsem? Ano. Brečela jsem hodně? Ano. Brečím teď, když na to vzpomínám? Ano.
Jakmile jsem to trochu rozdýchala, volala jsem na kliniku. Nechtěla jsem si píchat další 2 dny injekce, když jsem věděla, že to je bez šance na úspěch. Na klinice mi dovolili přijít okamžitě na krev, abychom měli tedy jistotu, že to nedopadlo.
Na klinice jsem vždy měla při odběru krve (a že jsem tam byla na krvi snad milionkrát) na moc milou sestřičku a když mě viděla, bylo ji jasné, že už tam žádnou naději nevidím. Snažila se mě uklidnit, ale já jen chtěla co nejrychleji pryč, sednout si do auta a zase brečet.
Druhý den jsem si volala na výsledky, které mi potvrdily, že náš první embryotransfer nedopadnul a já těhotná nejsem.
Takže žádný zázrak na narozeniny a ani ten nejlepší narozeninový dárek se nekonal a já tak asi zažila své nejhorší narozeniny, kdy jsem si připadala psychicky úplně na dně, nedokázala přestat brečet a nechápala jsem, jak je možné, že to nevyšlo.
Oproti těmto pocitům bylo neúspěšné IUI ve finále úplně nic a teprve teď jsem pochopila, jaké to je, připadat si úplně zoufale.
Cena prvního IVF cyklu
Ale samozřejmě bylo nutné žít a fungovat dál a je nutné se pohnout dál i v tomto článku. Pokud vás IVF čeká, jistě vás zajímá, na kolik peněz to vyšlo ostatní lidi, abyste si udělali nějaký obrázek.
Kliniky sice často mají ceníky veřejně na webu, ale pokud tomu člověk víc nerozumí a neví, jaké metody si připlatí, stejně se k žádné částce sám moc nedobere. Proto se tu s vámi podělím o to, jak jsme to měli my včetně metod, o kterých jsem psala výše a které jsme si připlatili.
- Léky na klinice (Puregon a Orgalutran) + Clexane a Amalgen z lékárny cca (možná o trochu více) 6 500 Kč
- ICS 11 000 Kč
- Prodloužená kultivace embryí 6 000 Kč
- Permanentní monitoring embryí 7 000 Kč
- Vitrifikace pro pojištěné pacienty + 1 rok úchovy 9 000 Kč
- Vitrifikace doplatek za další straw 1 000 Kč (to ani nevím, co vlastně bylo)
- EmbryoGlue 5 000 Kč
Nejsem si už úplně jistá, jestli jsem neplatila ještě nějaké další léky, nebo jestli jsem neplatila něco za to, že jsem měla k dispozici pokoj jen pro sebe apod. Každopádně První IVF cyklus (bez dalších vkladů zamrazených embryí) nás vyšel na cca 45 000 Kč pokud počítám to, na co jsem našla doklady.
Šla jsem hned, jak to bylo možné, na transfer jednoho ze zmražených embryí? Ne. Ale o tom, co bylo dál, zase za týden.